Zápisníky I

Svazek Zápisníky I obsahuje deníkové zápisy Jiřího Němce na samostatných listech z roku 1960 a První 6 8 1961 12 5 1962 Druhý 15 5 1962 2 5 1963 a Třetí zápisník 10 5 1963 28 10 1964 Jiří Němec psal intelektuální deník soustavně více než patnáct let od srpna 1961 vyzván tehdy Vladimírem Holanem do roku 1978 Zaznamenával veřejné aktivity jichž byl účastníkem i svou četbu nad obojím pak v zápisnících vedl vlastní reflexe Zápisníky jsou svědectvím o vnitřním růstu jejich autora i vnějších zápasech na kterých se podílel a jejichž středem bylo úsilí o svobodný život v podmínkách tehdejší komunisty ovládané společnosti a o otevírání oken do Evropy Němcovo myšlení je zaměřené k současnému orientujícímu promýšlení a uvádění Kristovy zvěsti do osobního i společenského života Svazek Zápisníky I naznačuje šíři i hloubku s níž v mladých letech do svého pojetí zahrnoval podněty českého i světového umění zejména literatury Florian a jeho Dobré dílo Deml Durych Holan Halas Hejda Kafka Miller Greene Camus Saint Exupéry Dürrenmatt Gertrud von Le Fort Chesterton a filmu Bunuel Fellini Podle jednoho postřehu Jiřího Němce v době kdy katolická a pravoslavná teologie se staly na prosto neaktuálním spekulováním a opakováním kdysi řečeného byla to moderní literatura která plnila funkci teologie časové teologie Přítomný svazek ukazuje nasazení Jiřího Němce s nímž vstřebával aktuální evropské filosofické a teologické myšlení a při němž se v první polovině šedesátých let opíral především o intenzivní kontakt s Janem Patočkou a studium díla Teilharda de Chardin i jeho aktuálních teologických interpretací Lubac Tresmontant Viallet Heer Chauchard Kopp Lepp Leroy Zároveň však ukazuje na neméně intenzivní dialog vedený s přáteli a kolegy Ladislavem Hejdánkem Václavem Freiem Janem Sokolem Petrem Pokorným Stanislavem Sousedíkem Milošem Černým či J M Lochmanem Pokud jde o reflexi západní teologie a filosofie vyvažovalo prvořadé soustředění Jiřího Němce k Teilhardovu zjevu studium a četba dalších myslitelů zejména Maurice Blondela ale také Gabriela Marcela Mircey Eliada Romana Guardiniho Martina Heideggera či Jeana Lacroixe Z prvního svazku Zápisníků vysvítá z jakých myšlenkových základů se formulovalo dialogické uvažování Jiřího Němce a jak spoluutvářel podmínky pro mezikonfesijní sblížení mezi křesťany i pro pozdější diskuse s neortodoxními marxisty jejichž možnosti se nakrátko otevřely ve druhé polovině šedesátých let aniž by při tom opustil zřetel k nutnosti ortodoxie‘ zanoření do ortodoxní víry a její praxe sžití s Církví neboť takto je možno se uchránit diletantismu‘ a ostatně jen takto lze si představit vznik nové přetvářející víry nové‘ vzniká vždy jen na podkladě nejvyšší dosavadní komplexity takovým náboženským‘ útvarem nejvyšší komplexity‘ je nesporně Církev