O duši

Tertullianův rozsáhlý spis De anima „O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví Pozoruhodný spis který je rozkročen mezi literaturou filosofií teologií a lékařstvím je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše mezi nimiž zaujímá přední místo Platón tento „hokynář který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“ ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ corporalitas animae která je v posledku „odnoží“ tradux duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky tzv traducianismus Toto adaptované stoické dědictví jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“ platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství